Stránky příznivců modelky Míny Kowalski

Adventní posezení s Mínou

Předvánoční období je hektické pro všechny, přesto si Mína udělala ve svém nabitém programu čas a sešla se se mnou a s Vaškem v příjemné kavárně nedaleko Václavského náměstí. Dali jsme si čaj, který nás v chladném počasí příjemně zahřál a dvojku červeného vína a pustili jsme se do adventního rozhovoru exkluzivně určeného pro členy našeho fanklubu. 

Míno, jak se máte?

Děkuji, po dlouhé době můžu s čistým svědomím říct, že velmi dobře

( okouzlující úsměv ).

Čím je to způsobeno?

Samozřejmě pozitivními změnami v mém životě a to jak osobním, tak pracovním.

Můžeme se zeptat, co jsou ty pozitivní změny, pokud to není tajemství? Čeho se týkají?

Tak získala jsem nového manažera a vrátila se do agentury, kde jsem jako modelka začínala a s těmito změnami přibylo pracovních zakázek, takže jsem měla v posledních měsících docela nabitý program a v příštím roce to zřejmě bude stejné. Řada z nich mne letos zavedla a příští rok znovu zavede i do zahraničí. Dále bylo pozitivní změnou kromě dostatku pracovních nabídek taky zlepšení mého zdraví.

Tak to gratulujeme a máme z toho radost stejně, jako Vy. Toto byly pracovní záležitosti, řekla jste ale, že nějaké změny proběhly i v osobní oblasti?

Já si soukromí celkem hlídám, nicméně určitá věc se už stala veřejným tajemstvím díky mým přátelům, kteří se občas rozpovídají víc, než je třeba, takže v mém osobním životě je kromě ústupu zdravotních problémů velkou pozitivní změnou nový vztah. Lépe řečeno staronový vztah.

To, že si soukromí hlídáte a nepatříte k celebritám nebo pseudocelebritám, které mají potřebu sdělovat bulváru každou maličkost je o Vás známé. Ale neuděláte přesto výjimku aspoň pro nás, nemohli bychom se aspoň náznakem dozvědět, kdo získal srdce „naší“ Míny? A co přinesl do Vašeho života?

( Maličké zaváhání ). Dobrá, zkusme to. Tak můj současný přítel žije ve Vídni, je to úžasný člověk a někdo, komu můžete říct úplně všechno. Kdo vás vyslechne, poradí, utěší ve smutku a zdvojnásobí vaši radost. Někdo, kdo je neuvěřitelně pohodový, inteligentní a klidný, má nadhled, smysl pro humor a ocelové nervy. Drží slovo a ví, co je smysl pro čest a upřímnost. Popovídáte si s ním o parametrech rychlých aut stejně, jako o značkách parfémů anebo historii. Věnuje se řadě sportů a zároveň umí hrát na klavír. Plynně ovládá několik cizích jazyků a zároveň vám dokáže připravit například nejfantastičtější thajské jídlo, jaké jsem kdy jedla. Zkrátka a dobře je to kombinace všeho dobrého. Navíc v opravdu atraktivním obalu ( smích ). A jaké změny mi přinesl do života? Hlavně zklidnění, vnitřní radost, pocit štěstí. Taky časté cestování do Vídně a nový byt. A pochopení spousty věcí. Životní zmoudření.

Děkujeme za upřímnost, po takovém partnerovi touží jistě každá žena. Vám se to splnilo. Zmínila jste taky byt. Máte ve Vídni nový byt? Budete se stěhovat?

Pokud jsme ve Vídni, tak máme k dispozici velký byt mého přítele v prvním vídeňském okrese. Ale také jsme si vybrali a od ledna pronajali mezonet také tady v Praze. Já sice bydlím na Praze 5 se svými dvěma nerozlučnými kolegy z branže a tak tomu bude i nadále, ale je třeba mít soukromí, když můj přítel přijede na návštěvu.

Tak to zcela chápeme. Blíží se Vánoce, jak prožíváte přípravy?

Letos se na Vánoce velmi těším, protože je strávím s někým, na kom mi hodně záleží. Budeme mít na sebe konečně více času, než pár hodin anebo den či dva… což je při našich časově náročných povoláních běžné. Takže jsem se rozhodla, že advent budu věnovat přípravám a užívání si těšení se na ty nejhezčí svátky v roce. Takže dojíždím do Vídně, chodím po tamních adventních trzích, přemýšlím o výzdobě bytu, o stylu a dominantní barvě dekorací, o stromečku, nezapomínám na charitu, poctivě zapaluju svíčky na adventním věnci a se spolubydlícími tady v Praze pečeme cukroví.

Je neuvěřitelné, že v době, kdy řada žen, starajících se o domácnost, neumí upéct cukroví, si dokáže modelka napéct sama, bez toho, aby využila možnost si cukroví objednat. Co budete péct?

Rozhodně nesmí chybět vanilkové rohlíčky, linecké pečivo, punčové dortíčky, medvědí tlapičky, perníčky, čokoládové oválky, myslivecké knoflíky, marokánky a zázvorky, zkrátka a dobře hlavně cukroví, které znám z dětství a které tak patří k mým tradičním Vánocům. Další cukroví bude věcí volby a záleží na množství času, který budu nakonec mít. Připravíme ale i řadu nepečených druhů, jako jsou čokoládové rolády, ovocné hrudky, šohajky, kávová zrna… Celkem letos uvažuju o patnácti druzích. Také mne čeká jedna velká premiéra. Poprvé budu letos péct rakouské vánoční pečivo, takový ovocný chléb z tmavé mouky. Existuje na něj celá řada receptů, musím si vybrat nějaký, který zvládnu. Je to výborná věc, ale dosud jsem byla jen konzumentem, letos se jej poprvé pokusím upéct a mám z toho trošku trému, bude to překvapení pro mého partnera. Takže pro jistotu, kdyby se mi to nepovedlo tak, jak by mělo, upeču do zásoby ještě také klasickou českou vánočku, abych měla pro přítele, který na Štědrý den ráno teprve dorazí do Vídně, protože práce se ho neptá, kdy je svátek, připravenou dobrou snídani.

Patnáct druhů cukroví, to je neuvěřitelné! Mimochodem, promiňte, můžeme se zeptat, čím je Váš přítel? Jaká práce jej zaměstnává i na Štědrý den?

Pracuje jako dopravní pilot pro velkou evropskou leteckou společnost. Hodně cestuje, zejména do vzdálených destinací, takže času má opravdu málo. Ale je to nejen jeho práce, ale i obrovský koníček, takže mu fandím. A protože je ve svém povolání vynikající profesionál, jsem na něj také opravdu pyšná. V posádce funguje vždy na pozici kapitána a to již řadu let.

Tak to má jak atraktivní přítelkyni, tak také povolání a jsme si jistí, že pyšný je taky on na Vás. Ostatně, zní to jako pár snů. A jak Vánoce letos strávíte?

Vánoce budeme letos trávit ve Vídni, nejdříve jsme uvažovali ještě o jiných místech, ale po zvážení všech pro a proti jsme se rozhodli prožít naše po řadě let první společné vánoce přece jenom v Rakousku. Štědrý den a dva vánoční svátky v hlavním městě a pak pojedeme na horskou usedlost rodičů mého přítele do Alp. Jinak samozřejmě vyrazíme na půlnoční mši, v následujících dnech zajdeme na koncerty a procházku kolem Dunaje… ale nejvíc budeme samozřejmě chtít být spolu.

To Vás čekají opravdu krásné svátky, není divu, že se těšíte. Víte už, co dostanete pod stromeček?

Tuším… Ale bude taky řada dalších věcí, o kterých zatím nevím a bude to překvapení.

Míno, co pro Vás znamenají Vánoce?

Jako poloviční Polka mám trošku jiný pohled na tyto svátky. Většinu dětství a dospívání jsem prožila v Česku, ale jako malé dítě jsem v Polsku strávila taky několik Štědrých dnů a v dalších letech jsme jezdívali za rodinou o následujících dvou svátcích. Pro mne mají Vánoce duchovní rozměr. Nelíbí se mi současné konzumní pojetí Vánoc, doslova nenávidím komerční využití těchto svátků. Vánoce jsou o pospolitosti, společenství s těmi nejbližšími, o pokoji, radosti a rozjímání, o tradicích. Nejde vůbec o to, kolik dárků bude pod stromečkem, jak budou drahé a kdo koupí nebo naopak dostane ten nejlepší. Pro mne jsou Vánoce milovaní lidé, stromeček, domácí cukroví, sníh, kostel, koledy, jesličky… A vnitřní pokoj.

To je krásné. Vlastně by to člověk ani neřekl, když se na vás podívá. Taková krásná žena, oblečená podle poslední módy, světoběžnice, modelka – a takovýto pohled na Vánoce…

Zdání klame a není možné posuzovat zboží podle obalu.

A jak jste trávila tyto svátky v dětství? Máte nějakou vzpomínku, o kterou byste se s námi chtěla rozdělit? Dojemnou, veselou nebo třeba i smutnou…

Jako děti jsme se samozřejmě na Vánoce velmi těšili. Pro mne začaly ve chvíli, kdy babička začala péct sušenky zvané zázvorky. Ty se musí nechat dlouho takzvaně uležet, aby stačily do Vánoc změknout. Mívala je rozložené po kredenci v kuchyni na balícím papíru, stejně tak v obývacím pokoji na starém sekretáři. Krásně voněly. Další moje vzpomínka spojená s adventem je kromě hořících svíček na věnci nakupování vánočních pohlednic. Strašně ráda jsem je chodila jako malá holčička s dědečkem vybírat do papírnictví a potom jsem si je s babičkou prohlížela a vybírala, kterou komu pošleme. Pamatuju si na jejich zvláštní vůni, směs papíru a laku, nevím, jak to přesně definovat.  S dědečkem jsme taky chodívali vybírat a nakupovat dárky, mamince a babičce voňavku, tatínkovi a dědečkovi vodu po holení, to byly takové obligátní dárečky, které jsme jako mrňouskové pořizovali. Na Vánoce jsme mívali vždycky zásadně živý stromeček. Milovala jsem vůni jehličí a pryskyřice. Zdobili jsme ho den před Štědrým dnem, abychom mohli pak ráno jít na procházku do lesa. Když byl sníh, prohlíželi jsme si stopy zvěře v lese a táta s dědečkem nám vysvětlovali, které lesní zvíře ty které udělalo. Dávali jsme do krmelce nadílku pro lesní zvěř. A po návratu domů jsme dostali horký čaj a koukali jsme na pohádky. A pak už to u nás probíhalo jako v každé jiné rodině: večeře, dárečky… A vzpomínka? Zdobili jsme s dědečkem stromeček, zbytek rodiny byl na nákupech. Navzdory možnosti koupit si hotové řetězy na stromeček jsme hojně používali papírové, které jsme si před Vánocemi sami vyráběli, to je takový zvyk, který jsme si dovezli z Polska. Na věnci hořely čtyři adventní svíčky a já jsem odběhla do kuchyně uvařit nám čaj, dědeček podřimoval v křesle. Když jsem se vrátila, málem jsem oba hrníčky upustila, protože děda klidně spal, zatímco okolo něj zuřil požár. Jeden z řetězů se naklonil nad svíčku a bylo to. Hořely i ty ostatní a jak tak stromeček stál u okna, začaly hořet i záclony. Můj jekot dědečka vzbudil a společně jsme naštěstí požár ještě v zárodku uhasili. Po návratu ostatních se vyrazilo znovu do města dokoupit řetězy a ozdoby, kterými jsme zakryli ohořelý stromeček. Záclony pověsila babička staré, takzvané záložní a já i dědeček jsme dostali jaksepatří vyčiněno ve smyslu „…vás nechat chvíli doma samotné…“ Ale už u večeře dědeček žertoval o tom, že když se probudil, měl dojem, že je v pekle, protože okolo něj byl oheň a dým.

Ufff, tak tohle nemuselo dopadnout nejlépe. Štěstí, že se z toho mohla stát zábavná vzpomínka. Pamatujete si na dárek, který vám udělal největší radost?

Já se upřímně raduji ze všech dárků, které dostávám. Ale mé okolí ví, že pod stromečkem nesmí chybět kniha. Takže vlastně ano, když bych to vzala kolem a kolem, jeden z mých nejmilejších dárků byla kniha Kafka v Jeruzalémě. Znovu a znovu se k ní vracím. Je to krásná kniha, pojednávající o mém oblíbeném městě, na které mám řadu vzpomínek a popisuje místa, která důvěrně znám.

Dodržujete vánoční tradice?

Jistě. Začínáme adventem a věncem se čtyřmi svíčkami, pokračujeme třešňovými větvičkami, takzvanými Barborkami, na Štědrý den rozkrajuji jablko, jestli je v něm hvězdička, pouštím lodičky ze skořápek vlašských ořechů, prostíráme o jedno místo víc, než je lidí u štědrovečerní večeře, vyhlížím první hvězdičku…zejména ty dva poslední zvyky jsem si zapamatovala z dětství z Polska. Od stolu by se nemělo pokud možno odcházet, pod talířem rybí šupinka…No a dárečky se u nás dávají taky zvířátkům.

Jaký byl pro vás letošní rok? Brzy skončí, je čas bilancovat…

Jaký byl letošní rok? V první polovině nebyl nejlepší. Ještě počátkem léta jsem si říkala, že se sice řada věcí zvolna zlepšuje, ale začalo mne pak trochu zlobit zdraví, objevily se znovu mé dlouhodobé zdravotní problémy, které dávaly poslední dobou pokoj. Nicméně léto jsem prožila docela fajn, aktivně jsem odpočívala, dbala na rady lékařů, užívala si dovolené a společnosti milých lidí a navíc jsem díky určitým událostem pochopila mnoho věcí. Zdraví se mi zlepšilo, přišel nový manažer a nové nabídky, začala jsem znovu studovat přerušenou vysokou školu a do mého života přišel i krásný vztah… Takže o něco jsem přišla, konkrétně to byl rozchod po dvouletém vztahu, ale s odstupem vidím, že neměl nikdy ani začít a tak jsem se velmi rychle „oklepala“a konce nelituji, někdy je velmi přínosné, když někdo ukáže skutečnou, pravou tvář. Z domnělého fajn člověka je najednou politováníhodný prolhaný slaboch bez kouska cti v těle a podobně, takže nemáte zájem ve vztahu dále pokračovat a ukončíte jej. Něco jsem naopak získala, tím myslím určité nové životní zkušenosti a utříbení názorů, pracovní zakázky a samozřejmě vztah s mým nynějším partnerem. A ten by nepřišel, kdyby se můj nyní už expřítel neprojevil způsobem, jakým se projevil, takže dosud bychom nejspíš byli spolu a já bych neměla tento úžasný, naplněný vztah, který mně dělá šťastnou. Tudíž jsem mu paradoxně vděčná. A k pozitivně naladěným lidem už ty dobré události pak přicházejí samy. To je zákon přitažlivosti. Tady na mém příkladu se krásně naplňuje přísloví o tom, že všechno zlé je k něčemu dobré.

A pak už Mína musela běžet. Poděkovali jsme za rozhovor a konstatovali, že po setkání s ní jsme se cítili jako po psychoterapii. Krásný úsměv a štěstí z ní vyzařovalo a my jsme měli tu vzácnou možnost se zachovat jako energetičtí upíři a trošku té pozitivní energie si odčerpat. Zároveň plníme slib a chceme vám tady tlumočit přání krásných a pokojných Vánoc od Míny a slib, že si na udělá čas i na začátku roku, abychom si popovídali o jejích plánech na příští rok a dalších novinkách.

Bára a Vašek