Rozhovor na závěr roku
Rozhovor na závěr roku
Hektické pracovní tempo letos nedovolilo Marušce sejít se s námi během adventu. Protože nyní, v čase Vánoc se věnuje svým blízkým a v Praze se zdržela pouze krátce před svátky a během nich, aby odjela ke své rodině a potom na oslavu Silvestra do Berlína, nesešli jsme se k rozhovoru osobně, jak je jindy zvykem, ale udělali jsme jej telefonicky. My naší Míně mnohokrát děkujeme za to, že si našla čas i v době, kdy se věnuje odpočinku a svým nejbližším a zde vám přepis rozhovoru přinášíme.
Maruško, při našem zářijovém setkání na Šumavě jste měla energie na rozdávání. Měla jste však nejen po celý rok, ale i v jeho závěru hodně nabitý diář. Jak se máte teď, doufáme, že aspoň nyní odpočíváte?
Cítím se stále plná energie! ( smích ). Jestli jí mám na rozdávání, to netuším, ale sama bych si klidně troufla i na vysokohorskou túru.
A jak jste prožila letošní Vánoce?
Krátce před Vánocemi jsem dorazila do Prahy, přivezla jsem si část cukroví s sebou, to jsem tak nějak průběžně pekla ve Vídni. Zbytek jsem se snažila připravit ještě do svátků v Praze. Jsem na to blázen, nikdy bych cukroví nekoupila nebo nenechala upéct, tak jsem naučená z dětství a zakládám si na tom ( smích ). Kromě toho jsem pekla ještě rakouský vánoční ovocný chléb - kletzenbrot a musela jsem udělat každému z mých nejbližších přátel jeden kousek navíc, protože vloni jim můj premiérový pekařský počin chutnal a chtěli jej letos zase. Uklízet jsem vlastními silami letos skutečně nestihla, takže jsem si objednala pomocné síly přes agenturu, zajišťující úklidové služby a sama jsem si jen užívala výzdoby bytu. Bylo skvělé na Štědrý den ráno mít vše hotovo, uklizený a nazdobený byt a jen si užívat vánoční atmosféry a těšit se na večer a na to, až dorazí snoubenec.
Nebyl na Štědrý den v Praze?
Ale ano, byl, jen kvůli pracovním povinnostem přijel až na Štědrý den navečer. Takže během dne jsem byla s přáteli, byli jsme na procházce, na drobných nákupech a pak jsme si u nás dali svařené víno, punč a cukroví a bylo nám moc hezky. Odpoledne mi z restaurace, kde je jeden z mých přátel šéfkuchařem, přivezli kompletní štědrovečerní menu a já jsem se už mohla jen hezky upravit a počkat na přítele.
To jel rovnou z práce?!
Ano, přímo. Poté, co měl za sebou několik tisíc kilometrů, jej ještě čekala cesta do Prahy. Naštěstí už ne jako pilota. Říkala jsem mu, že si má odpočinout, že si Štědrý den uděláme o prvním vánočním svátku, ale smál se, že nebudeme nic odsouvat a budeme spolu už o Štědrém dnu. Takže takto jsme si to dohodli už dávno před Vánocemi.
To je nádherné! A jak jste strávili zbytek svátečních dnů, pokud se můžeme zeptat?
Druhý den ráno jsme si přispali, připravili jsme si oběd a odpoledne jsme zašli na bohoslužbu a navečer na varhanní koncert. Pak jsme se prošli u Vltavy, centrem Prahy a zašli jsme si na večeři. Na Štěpána jsme se stali hostiteli našich přátel a strávili jsme příjemné odpoledne a večer. No a další den jsme již odjeli k mému tatínkovi a se zbytkem naší rodiny jsme se zde sešli, abychom si užili krásné atmosféry vánočních svátků všichni společně. Původně nás pozvala teta ještě také do Krakova, ale to už teď do konce roku z časových důvodů bohužel nestihneme.
A jak hodláte strávit Silvestra?
Budeme v Berlíně s přáteli. Berlín je proslulý tím, že je zde největší open-air silvěstrovská show na světě. Budeme slavit v klubu, nicméně se půjdeme bavit také ven k Braniborské bráně. Ještě v noci pak vyrazíme do Mnichova na novoroční rodinný oběd u Peterových rodičů. A pak už pro nás pro oba začíná pracovní rok. Pro přítele hned v pátek a pro mne po prvním lednovém víkendu.
Je závěr roku, nejspíš jako každý bilancujete. Jaký byl pro Vás letošní rok?
Tak za první neskutečně rychlý a hektický, musím říct, že jsem se ani nestačila rozkoukat a je pryč. Přijde mi, že loňský Silvestr byl tak před čtvrt rokem... Tento rok mi přinesl hodně cestování a zakázek. Vlastně jsem byla v jednom kuse na cestách. Také jsem se věnovala rozvoji svých podnikatelských aktivit. Mám v Rakousku svou galerii, navrhovala jsem šperky pro klenotnickou firmu ze Spojených arabských emirátů a získala jsem podíl ve spediční firmě. Zakoupila jsem nedaleko od Prahy pozemek pro stavbu rodinného domku a teď těsně před Vánocemi jsem odkoupila od zbytku rodiny krásnou vilu na severní Moravě u hranic s Polskem.
Do toho studium a navíc jste ještě podstatnou část letošního léta strávila v Izraeli, v zemi, která byla v té době zmítána válečnými operacemi. Bylo to vaše dobrovolné rozhodnutí. Co Vás k němu vedlo?
Byl to vlastně soubor více důvodů. Již dříve jsem spolupracovala s jednou z tamních humanitárních organizací, navíc mám z doby, kdy jsem v Izraeli pobývala, v této zemi řadu přátel. Kromě toho je mým snem poté, co pověsím modeling takzvaně na hřebík, práce válečné reportérky či korespondentky. Toto mi přišlo zároveň jako vhodná průprava, ostatně, nebylo to poprvé, co jsem se ocitla v Izraeli uprostřed nějakých bojů, takže jsem na to, co mne čekalo a mohlo potkat, byla připravená. Takže když to vezmu zjednodušeně kolem a kolem, proč se válet někde na pláži, když mohu být potřebná někde jinde. Což se podařilo, sehnali jsme peníze a mohli přispět na stavbu dětské nemocnice.
Míno, nezbývá než před Vámi hluboce smeknout. Jste krásná, úspěšná, odvážná, přitom neskutečně laskavá a empatická... A při tom všem neskutečně skromná.
Já strašně špatně přijímám komplimenty. Možná se při mém povolání budete divit, ale je to tak. Můžeme s nimi, prosím, přestat?
Nechceme Vás uvádět do rozpaků, omlouváme se, Maruško. Mohli bychom Vás o něco poprosit?
Zkuste to ( smích ).
My o Vás moc dobře víme, že neumíte odpočívat a často nám to dělá starosti. Ostatně se to ukázalo i v letošním roce. Nemohli bychom Vás poprosit, abyste zkusila být v tomto směru k sobě více ohleduplná?
Poprosit mě klidně můžete, ale problém je v tom, že vám to nebudu moct slíbit. Jsem zvyklá fungovat takzvaně "nadoraz", navíc pokud mám dohodnuté termíny a nasmlouvané závazky, nemohu jen tak říct, že jsem unavená a chci odpočívat. Víte, celou kariéru jsem si budovala image někoho, na koho je spolehnutí a kdo dodržuje dohody. Disciplinovanost je důležitá, pokud chce člověk uspět a je jí třeba nejen ve vztahu ke klientům a týmu, ale musí se také uplatňovat v reálném životě.
Co to znamená?
To je velice jednoduché. Nehledat výmluvy a nevymýšlet si důvody, proč něco nejde. Například budu vědět, že musím neustále pracovat na své postavě. To znamená, že musím dbát na vyváženou stravu a před důležitou událostí, jako je například přehlídka anebo fotografování si ještě "naordinovat" speciální režim. Hlídání váhy a cvičení není zrovna procházka růžovou zahradou, ale vím, že souvisí s prací, kterou jsem si vybrala a že musím dodržet závazky. Navíc pokud budu hezky vypadat, přinese mi to další smlouvy. Takže pokud chci být modelkou, vědomě se rozhoduji pro to, že musím snášet určitá omezení. A disciplinovanost je to, že je bez reptání dodržuji. Jiný příklad: budu chtít uspět v kariéře. Musím se učit jazyky a studovat. Je to moje rozhodnutí. A to znamená, že opět dobrovolně přistupuji na to, že v době, kdy bych se mohla bavit, se budu učit. Pokud chci dostát svému předsevzetí a být úspěšná, je třeba projevit osobní disciplínu a přimět se ke studiu a přípravě na něj i v době, kdy můžu jít tancovat anebo se cítím unavená a radši bych si zdřímla.
To však každý nedokáže. Je o Vás známé, že jste na sebe velmi přísná a to nám moc imponuje. Co byste poradila těm z nás, kteří nedovedou být tak cílevědomí?
V první řadě zvolit si takové mety, o kterých budeme vědět, že jsme schopni jich dosáhnout. Je určitě snazší směřovat k reálnému cíli než hnát se za iluzemi, byť jsou jakkoliv krásné. Pak je dobré si představit, jaké to bude, až se dostaneme tam, kam chceme. A pak vykročit na cestu, která nás tam dovede a to se vším, co je třeba udělat. Takže úplně nejlepším základním krokem je rozhodnutí, udělané s jasnou hlavou a po zralé úvaze.
To dává smysl. A přitom je to geniálně jednoduché, jenom na to přijít :-) A jaké jsou ve zkratce Vaše plány na příští rok?
Díky agentuře a svému manažerovi mám naplánovánu celou řadu zakázek a tak budu opět dost cestovat. Hned v lednu mne čeká fotografování v Římě. Také se budu věnovat chodu své galerie a ráda bych začala s rekonstrukcí vily, kterou jsem zakoupila. Od zimního semestru začínám také studovat další vysokou školu, budu mít po jejím ukončení německý akademický titul. Čas si musím najít pro spolupráci s německou nadací, tam jsem se pro příští rok stala patronkou jejich projektu a charitě obecně bude rozhodně věnovat hodně úsilí. Na hodně úkolů již musím mít spolehlivé lidi, protože opravdu není v silách jednoho člověka vše stíhat. Ale nehodlám jen pracovat, chci věnovat spoustu času svému snoubenci.
Maruško, můžeme mít v tomto kontextu hodně zvědavou otázku? Vzhledem k tomu, že jste se letos zasnoubila, čekáme, že by v příštím roce mohl váš úžasný vztah pokročit opět někam dál. Na vašem Facebooku něco podobného jeden z Vašich blízkých přátel naznačil. Můžeme očekávat svatbu?
( Bouřlivý smích ). Taky jste si jistě přečetli, co mu na to odpověděl další můj blízký kamarád. Ale neříkám ani ano, ani ne, nechte se překvapit.
To zní tajemně a nadějně, nicméně nechceme předjímat, abychom si nevysloužili podobnou odpověď, jaká se dostala Vašemu kamarádovi. Míno, teď už Vás necháme věnovat se Vaší rodině, i tak jsme Vás obtěžovali déle, než jsme Vám slíbili. Mockrát Vám děkujeme a smíme počítat s rozhovorem někdy v lednu nebo v únoru?
Určitě nějaký společný termín najdeme.
Ještě jednou přijměte naše poděkování za Váš čas, rozhovor i to, jaká jste. Přejeme do roku 2015 vše krásné nejenom Vám, ale i Vašemu snoubenci a celé rodině.
Děkuji mnohokrát, přeji všem členům to samé. Chtěla bych zároveň poděkovat všem za milá přání k Vánocům a do nadcházejícího roku, budu na ně postupně odpovídat.
Krásný nový rok, Maruško!
