Valentýnský rozhovor nejen o lásce
Valentýnský rozhovor nejen o lásce
Svatý Valentýn je patronem zamilovaných. V předvečer tohoto svátku se nám podařilo sejít se s Maruškou, aby si s námi popovídala. Je sice nyní doslova skutečně v jednom kole, ale protože jsme velmi naléhali a žadonili, udělala si čas mezi schůzkou s manažerem a zkouškou šatů na důležitou společenskou událost a tak vám můžeme předložit přepis povídání, který vznikl při našem příjemném setkání v kavárně Slavia. Stylové prostředí s romantickým výhledem bylo naprosto ideální pro předvalentýnský rozhovor především o lásce ;-)
Moc Vám to sluší, Míno. Na začátku roku jste se potýkala s nemocí, už je vše v pořádku?
Ano, nastydla jsem nejspíš během mého pobytu v Alpách, je fakt, že mne chřipka potrápila déle, než by bylo příjemné. Kdysi jsem prodělala komplikovaný zápal plic a od té doby mi každé nachlazení hned takzvaně „sedne na plíce“, takže ještě trochu pokašlávám. Ale nic to není.
Cítíte se tedy už dobře?
Mám to tak pokaždé, ale jsem už v naprostém pořádku. Děkuji za zájem.
Při našem minulém setkání jsme mluvili o Vánocích, velmi jste se na ně těšila. Jak jste je prožila?
Tak mohu říct, že to byly naprosto skvělé svátky, vše předčilo moje očekávání. Vánoční Vídeň je prostě nádherná, má úžasnou atmosféru, navíc to byly první Vánoce s mým přítelem po několika letech, co jsme nebyli spolu. Takže opravdu jsem byla moc šťastná.
Nebudete považovat za moc drzé, když se zeptáme, jak jste prožila Štědrý den a třeba i následující svátky?
Já budu stručná a tím si myslím, dosáhneme kompromisu, co myslíte? ( Krásný úsměv ). Přijela jsem do Vídně už před Štědrým dnem, abych měla čas vše v klidu připravit. Na Štědrý den ráno jsem brzy vstala, prostřela jsem stůl a vyrazila jsem příteli naproti na letiště. Během dne jsme trochu odpočívali, přece jenom měl za sebou tisíce kilometrů dlouhou cestu a koukali jsme na typicky romantické vánoční filmy, současné i ty pamětnické. Pak jsme se prošli po městě a vyzvedli jsme si v jedné vyhlášené vídeňské restauraci večeři. Chtěla jsem ji chystat sama, ale pak jsem si říkala, že první Štědrý den nechci strávit běháním kolem sporáku, ale že chci co nejvíce času z tohoto svátečního dne věnovat svému příteli a těšit se z jeho společnosti. Takže jsem vybrala z nabídky vídeňských restaurací menu, které se mi nejvíce líbilo a objednala jej, samozřejmě to bylo třeba udělat s dostatečným předstihem, takže mým štědrovečerním úkolem bylo pouze vymyslet a zrealizovat design vánočního stolu a úhledně jídlo naservírovat. No a po večeři samozřejmě přišlo na řadu předání dárků a potom jsme zvolna vyrazili na půlnoční mši. Následující dny byly ve znamení procházek, koncertů, návštěv a podobně. Pak jsme vyrazili do Alp na horskou usedlost rodičů mého přítele a tam jsme zůstali až do Nového roku. V ten den jsme se vrátili zpět do Vídně, protože přítel pak již musel opět pracovat a měli jsme návštěvu, dorazili za námi jeho rodiče z Německa.
To zní velmi příjemně, musely to být opravdu moc hezky strávené svátky. Ve Vídni s Vámi pak zůstala maminka Vašeho přítele, aby se o vás starala v době nemoci…
Ano, zatímco můj přítel a jeho tatínek se museli vrátit ke svým pracovním povinnostem, my dvě jsme zůstaly spolu ve Vídni, dokud mi nepolevily horečky a nevrátil se přítel. Bylo nám moc dobře, taková netradiční dámská jízda. Tato vzdělaná paní je dáma každým coulem, je velmi laskavá a vtipná a zároveň má v sobě hodně mateřského citu.
A jak se Vám povedlo to rakouské vánoční pečivo, o kterém jsme spolu mluvili?
Tak ačkoliv jsem měla velkou trému, zhostila jsem se toho tak dobře, jak jsem ani sama nečekala. Kletzenbrot chutnal jak příteli, tak mým kamarádům v Praze, kterým jsem udělala ze stejného těsta jeden ovocný chléb speciálně pro ně a taky rodiče přítele byli s kvalitou pečiva spokojeni, zejména pochvaly mé budoucí tchýně si velmi cením.
Míno, dozvěděli jsme se, že jste v první únorový den udělala docela důležitý životní krok, zasnoubila jste se svým přítelem a telefonicky jste nám to na náš dotaz před pár dny potvrdila. Od chvíle, kdy jsme to dali na vědomí členům fanclubu, jsme doslova zavaleni otázkami a žádostmi o podrobnosti. Takže bychom se rádi zeptali, jak to bylo, proč v konkrétní den, proč v Paříži a proč vůbec?
Prvního února jsme se před lety seznámili. Původně jsme uvažovali o zásnubách na Valentýna, ale pak nám to přišlo celkem kýčovité, takže jsme zvolili toto datum. Proč Paříž? Je to město jako stvořené pro životní události podobného druhu, i když jsme původně volili mezi Paříží a Římem. Nemohla jsem se rozhodnout a tak jsem napsala na lísteček jména obou měst, dala do mističky a jeden papírek vytáhla. A výsledek už znáte. A proč zásnuby… Protože jsme oba cítili, že chceme náš vztah někam posunout, dát najevo, že to spolu myslíme vážně a zároveň jej nějak zpečetit, zkrátka a dobře dát mu nějakou oficiálnější formu.
Ještě jednou bychom chtěli jménem celého fanclubu pogratulovat Vám i Vašemu snoubenci a popřát hodně štěstí! Doufáme, že brzy zde budeme psát o vaší svatbě…
Moc děkuji a nechte se překvapit. ( Tajemný úsměv ) .
Zítra je svátek zamilovaných, je to sice asi zbytečná otázka, ale: jste zamilovaná? A mohla byste nám říct, jak jste se s přítelem seznámili?
Ano, jsem hodně moc a velmi šťastně zamilovaná. Ale je rozdíl mezi tím být zamilovaný a skutečně milovat. U mě je zastoupeno obojí. Vztah s mým přítelem mi dává poznat skutečný rozměr lásky, s ním vím, co přesně tohle slovo znamená a co to je opravdu milovat. A být milovaná. Láska je, když cítíte takové neviditelné vnitřní propojení, takové jakoby pouto. Těžko to vysvětlit, ale jednou prostě pochopíte, že jste tam, kde jste chtěli a měli být. Je to zároveň klid, jistota, důvěra ve druhého a vědomí, že nejste na nic, co přijde, sami a že ten druhý vás nikdy nenechá na holičkách, ať se děje cokoliv. Pokud ve vztahu jeden z partnerů o tomto pochybuje, tak to není šťastný vztah, není to skutečná láska. Já jsem měla to štěstí, že mám perfektního mužského, kterého můžu ve spoustě věcí obdivovat a ještě ke všemu mi dává tento pocit. Přála bych to každé ženě či dívce. A seznámili jsme se před lety ve Spojených arabských Emirátech. Mnohokrát jsme se tomu smáli, že je jasné, že to byl osud. Vezměte si, že žijeme v zemích, které spolu sousedí. A potkali jsme se tisíce kilometrů daleko. Já jsem tam tehdy pracovala na smlouvu u agentury, on tam byl také pracovně. A potkali jsme se v restauraci u večeře. Já tam byla s kolegy, on také a padli jsme si, jak se říká, do oka. Rozhodně jsme zaujali jeden druhého a tak to začalo.
Teď už chápeme, proč skutečně jen záříte. A také děkujeme, že jste se s námi rozdělila o příběh vašeho seznámení. Co máte na svém příteli nejraději?
Všechno ( smích ) . Ne, opravdu, obdivuji jeho klid, ten má natrénovaný z práce, někdy si říkám, že má doslova nervy z ocele. Pak nadhled, spolehlivost, inteligenci… to, že je vtipný, má plno zájmů, že je vynikající profesionál ve své práci, že je laskavý a taky že je skutečný gentleman. A přitom je to chlap jako křemen a aktivní sportovec. Žádná ufňukaná citlivka. A víc neřeknu, tohle stačí, netřeba plýtvat superlativy.
Jak strávíte Valentýna?
Zítra odjíždím do Berlína, kde si užijeme víkend s přítelem společně. A pak pojedeme do Mnichova k jeho babičce a rodičům. Nicméně on bude muset opět do práce a já se u nich zdržím.
A můžeme se zeptat, jak funguje vztah pilota a modelky? Oba máte tak málo času…
Chce to dva vyspělé jedince. Takovýhle vztah má svá úskalí, na kterých spolehlivě ztroskotá, pokud to není dostatečně hluboký cit a nejsou v něm angažováni dva lidé, kteří vědí, co chtějí a jsou schopní a ochotní akceptovat určitá specifika podobného partnerství. Musí se mít opravdu rádi, musí se naučit zvládat časté odloučení, musí umět ovládat své emoce, zejména stesk a skutečně neexistuje místo pro žárlivost či nedůvěru. Je třeba bezvýhradně věřit partnerovi a věřit i sami sobě, že vše zvládnete. Ne, vážně si neumím představit, že by podobný vztah fungoval u lidí, kteří si nejsou jisti sami sebou, mají mindráky, jsou ufňukaní, potřebují mít pořád partnera vedle sebe, protože jedině tak mají dojem, že jde o funkční a takzvaně normální vztah… Krásný vztah může být i u lidí, kteří spolu nejsou denně či často, naopak spojení dvou lidí, kteří mají takzvaně konvenční vztah, kdy se vidí prakticky pořád, může být nekvalitní. A my se snažíme trávit spolu čas tak často, jak to jen jde, jsme spolu stále v kontaktu, voláme si, píšeme si, těšíme se na sebe. A o to víc si vychutnáváme společné chvíle. Nezevšedníme si ( smích ) .
Nemáte o přítele, nyní vlastně snoubence strach při jeho povolání?
Strach bych měla i tehdy, kdyby pracoval v továrně u pásu. Pokud někoho máte rádi, prostě se o něj bojíte. To nesouvisí s povoláním. A když si vezmete, že letecká doprava patří k nejbezpečnějším způsobům dopravy, tak nemám důvod k přehnaným obavám. Navíc přítel je naprostý profesionál, bez problémů zvládá i skutečně vážné situace, za svou kariéru už musel nejednu řešit. Manželky například řidičů silniční dálkové dopravy jsou na tom podle mne daleko hůř, pokud bych měla měřit důvody k obavám.
Jste velmi rozumná mladá žena. Od našich členů, kteří si na našem webu přečetli, že se mohou zeptat, na co budou chtít a požádat Vás třeba i o radu, se nám shromáždily emaily. Myslíte, že budete mít čas jim v nejbližší době odpovědět?
Rozhodně mi je přepošlete, budu odpovídat tak, jak jen to půjde. Jejich důvěry si velmi cením a poradím podle svého nejlepšího svědomí. Zároveň se omlouvám, že jsem nechala své příznivce tak dlouho čekat na tento rozhovor, který měl být původně již v lednu.
My rozumíme Vašemu časovému presu a nijak na Vás nebudeme v ničem tlačit. Záleží nám na tom, abyste byla v klidu a pohodě a rozhodně nebudeme ti, kdo by chtěl nějak přispívat ke stresu a nervozitě. Počkáme tak dlouho, jak bude třeba. A omlouvat se rozhodně nemusíte. Vidíme, že již spěcháte, děkujeme vám za valentýnský rozhovor a za upřímnost a ještě jednou přejeme hodně štěstí Vám i snoubenci.
Já děkuji mým fanouškům za přízeň, milé emaily a vám za přání.
Dívali jsme se za Mínou nejen my, ale i pánové v kavárně, dokonce nejedna žena po ní hodila pohledem. Ne vždy přátelským, bohužel… Marná sláva, Maruška je atraktivní, nádherná žena, která upoutá pozornost za každých okolností. Její styl oblékání, vznosná chůze, dlouhé plavé vlasy, zvláštní vnitřní jas, který z ní vyzařuje – to jsou atributy, které není možné přehlédnout. A upřímně, kdo z nás všech není na Mínu pyšný?!
Bára, Lída a Honza